simonanemeczech.blog.cz

Jak se hledá práce

10. srpna 2011 v 11:10 | Omonka |  Deníček

Když jsem ještě byla na základní škole, nebo dokonce možná ještě na střední, mylně jsem se domnívala, že díky tomu, že mám samé jedničky, dostanu automaticky jednou tu nejlepší práci, budu sedět v kanclíku, tukat do počítače a mít velikánskou výplatu. Moje očekávání se změnila s postupem času, až se před pár dny málem úplně rozplynula.
Když jsem před dvaceti dny přijela zpět do české republiky, měla jsem hned následující pondělí pohovor do jedné firmy v Brně. Pak těch pohovorů následovalo ještě několik. Ale zatím jsem neměla nějaké větší štěstí. Tak sedím doma, posílám žádosti, odpovídám na inzeráty a pěkně mi z toho hrabe. Jak dlouho trvá člověku najít práci? Je to strašný. Už mě to nebaví.

1) Reprezentantka společnosti ......
První den, kdy jsem pouze šla na pohovor, jsem byla hrozně nervozní. Přišla jsem do budovy, vyjela do příslušného patra, zaklepala, načež mi otevřela prsatá krásná sekretářka a pozvala mě dovnitř. Usadila mě k dlouhatánskému stolu a dala mi vstupní dotazník. Byla jsem tam jen já a další 2 lidé. Nedalo mi to abych si je neprohlídla. Holka v mém věku odbarvená na blond s tolika mejkapem, že vypadala jako vosková figurína, červeně nalakovanýma dlouhýma nehtama a výstřihem až někam. Muž také mého věku naopak uťáplný boďobaný brejloun, asi metr padesát, na němž oblek a kravata visely jako na dětském věšáčku. K mému úžasu se ale klepání ozvalo ještě nesčetněkrát a do místnosti byli uvedeni další uchazeči. Ve směs lidé mého věku, jeden starší pán. Pak vylezl pan manager ze své kanceláře a mě bouchl do nosu krásný vysoký urostlý chlap, s krásným obličejem, krásnými blond delšími vlasy, drahým nádherným oblekem a opálenou kůží. Hned jsem těžce polkla, stejně jako asi ostatní ženský :) Hned mi bylo jasný, co asi tak krásná prsatá sekretářka na dvaceticentimetrovým podpatku dělá za práci. Ale raději jsem se začala soustředit na to, abych správně vyplnila svůj dotazník, načež jsem jej odevzdala hvězdě jasné. Za pět minut si mě pan manager zavolal, představili jsme se a pozval mě tak jako ostatní přede mnou do své kanceláře. V tu chvíli se mi honilo hlavou, že jsem ráda, jaký oděv jsem dnes zvolila. Všechny holky vypadaly moc sexy a nebo výstředně, zatímco já jsem zvolila černé úzké šaty nad kolena se stylovým výstřihem, který byl dost vysoký na to, aby mi z něj nic nemravně nevylézalo a bylo to hezky schované. Dala jsem si záležet i s vlasy, byly hladké, vyžehlené a střídmě upravené, abych nepůsobila jako když jdu do baru na coctail.
No nic, pohovor byl docela ok, ptal se mě díky bohu na věci, které jsem věděla a znala na ně odpověd, dokonce jsmem se párkrát zasmáli. Na konci mi řekl, že se přihlásilo strašně moc lidí, a že mě musí ted vyprovodit, jelikož čekají další uchazeči. Pak mi řekl, že si ve dvě hodiny mám zavolat, zda jsem postoupila do dalšího kola výběrového řízení, či nikoliv a mrkl na mě jedním okem. Z toho jsem usoudila, že jsem již zřejmě postoupila, nicméně jsem dělala jako že mi to vůbec nedošlo. Odešla jsem z kanceláře, namířila si to domů a ve dvě hodiny jsem volala abych se přesvědčila, že jsem opravdu postoupila do dalšího kola. Celá štastná jsem se měla dostavit druhý den na pozorovací den.
Na ten jsem zvolila černé úzké kalhoty s nízkým setem a tenkým páskem, do kterých jsem zastrčila bílou stylovou košili, černé balerínky a černou kabelku. Ve vnitř mě přivítal pan manager a představil mi Romanu, mou trenérku nebo co. Usoudila jsem, že mě asi Romana bude zaučovat. Prý se na konci dne rozhodne, zda nastoupím, nebo ne. S Romanou jsme šli na kávu, představila mě svému kolegovi, který přivedl taky nějakého mladého učně, který byl taky na pozorovacím dnu. Jmenoval se David. Oba "trenéři" nás seznámili s postupem, který budeme používat, řekli nám že se jedná o přímý marketing a sdělili nám, že pojedeme do Břeclavi, kde strávím celý den a budem moct jednat s klienty. Já naivní koza a kráva jsem vůbec nevěděla oč jde. Naivně jsem si snad myslela, že mě někdo hned strčí na nějaké jednání či co? Nemůžu uvěřit tomu, jak jsem byla blbá! Jednalo se o to, že jsme celý den obcházeli podniky, paneláky a domy, od rána až do 6 do večera. Přemlouvali jsme lidi k tomu, aby si na místě přepojistili pojišťovnu. Samozřejmě se mi to nelíbilo, byla jsem otrávená, stejně jako David. Byla jsem naštvaná, že nám neřekli dopředu, oč jde, ale maskovali to různými hesly jako přímý marketing atd. Museli jsme to do večera vydržet, abyc nás pak hodili zpět do Brna. Večer nám manager nabídl tykání, přivítal nás ve firmě a řekl že jsme odvedli dle trenéru dobrou práci. Nemohu řict, že ne. Opravdu jsem odvedla dobrou práci. Naučila jsem se komunikovat s klienty, prodávat službu a naučila jsem se jak mám lidi balamutit, aby mi všecko sežrali a na všechno mít odpověď. Šlo mi to. Ale nebyla jsem spokojená s obcházením klientů. Druhý den jsem si řekla, že to ještě zkusím a tak jsem strávila zase celý den s Romanou v Brně. Uzavřela jsem několik smluv a opravdu se zlepšovala, jenže večer jsem přišla domů absolutně bez sil, vyčerpaná, lýtka mě bolely tak, že jsem se belhala jako stará důchodkyně. A tak jsem toho nechala. Navzdory tomu, že mi za pár týdnů slibovali povýšení a za půl roku povýšení na lepší pozici. Neměla jsem na to. A tak jsem se rozhodla to zkusit jinde.

2) Prodejce zahraničních pobytů
Dalším pohovorem byl ten v jedné velké známé cestovní agentuře, se kterou jsem milionkrát cestovala. Díky mým jazykovým schopnostem a studiu cestovního ruchu na střední škole, jsem měla velikou výhodu. Bohužel mě ale zpovídaly dvě kravky, co se na sebe po každé mé větě podívaly a asi proti mě měly něco osobního , protože mě nepozvali ani do druhého kola a to vím jistě, že jsem splnovala vsechny předpoklady.

3) Recepční hotelu
po úspěšném pohovoru na recepci jednoho hotelu u golfového areálu jsem se dověděla o odměně, která byla tak podprůměrná, že jsem okamžitě řekla NE.

4) Customer care Representative
Jedna veliká společnost, která se zabývá technikou. Moje místo by bylo v kanceláři a vyřizování administrativy a telefonů s klienty z velké británie. Pohovor byl jeden hodinový v angličtině, druhý v češtině a druhý den následovalo druhé kolo, což zahrnovalo pozorování a takový test, který měl dva úkoly. Oba úkoly jsem splnila a dnes se mám dostavit na třetí kolo, kde budu asi dvě hodiny. Prý se totiž nemohou rozhodnout. Takže dneska tam jedu potřetí. Jsem celá nervozní, jedu asi za hodinu z domu. Tak mi držte palce. Tu práci bych opravdu moc chtěla.


Vaše nezaměstnaná Omonka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sophia-l sophia-l | Web | 10. srpna 2011 v 15:39 | Reagovat

Jé Břeclav! Tam jsem kdysi před lety bydlela :) Jinak s prací je to tu těžké. Vždycky jsem si říkala, že člověk, kterej chce pracovat, si práci najde vždycky. pak jsem ale přišla o místo v pekárně a přesvědčila jsem se, že tomu tak není. Hledala jsem práci víc než rok a pak místo zaměstnání přišel prcek

2 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | Web | 19. srpna 2011 v 17:43 | Reagovat

Ahoj Omonko!
Tady máš tu mou adresu,tak si ji ulož. :-)
Ahoj kočko a ozvi se. :-)

3 Karen Karen | Web | 23. srpna 2011 v 18:41 | Reagovat

Ahoj, hezký blog! ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama