simonanemeczech.blog.cz

Whisky na bolení zubů? Už nikdy!

20. března 2011 v 3:47 | Omonka
Ach jo! Nebo spíš, Ach ne! Ta známá strašná bolest. Bolest, kterou nesnáším ze všech bolestí nejvíc. Bolest zubů.
Přestože ji nemívám velice často, přece jen mě to někdy schvátí. A to si vždycky říkám, že bych ji vyměnila za všechny bolesti světa.
Tentokrát to bylo opravdu k nevydržení. Bolela mě celá pravá čelist, a to vše jen od jednoho pitomýho zubu moudrosti, který se mi klube. Klube se už dva roky a zatím se vyklubal akorát tak na dva milimetry. Místní zubař mi řekl, že zub není za co chytit, a tak můžu přijít na vytržení, až trošku povyroste. Takže mě zub trápí pravidelně každého půl roku, když nastane, jak tomu říkám, "fáze růstu". Jinak by mi to prej museli řezat a to by byl asi masakr.
A ještě k tomu jsou tu příšerně drazí...Ale k věci:
Týden jsem to vydržela. V noci chození dokolečka kolem pokoje. Normálně, chodila jsem až tak, že mi rupla podlaha. A to přísahám, že je to pravda. No nebylo to asi tím přecházením, ale aspoň jsem si z toho udělala srandu. Nemohla jsem celý noci spát. Kdybyste mě viděli, tak byste se určitě hodně nasmáli. Zkoušela jsem možné i nemožné celé noci. První noc jsem dala na radu svého kamaráda. Vzala jsem si teplou vodu, rozpustila v ní sůl a kloktala. To ale nepomohlo, akorát jsem měla rozleptanou celou hubu, a beztak i ztvrdlý játra. Následující den jsem byla v práci tak unavená, že jsem doslova usínala ve stoje.
Takže další noc jsem se rozhodla s tím něco udělat. Tentokrát jsem kloktala heřmánek, pro kterej jsem si musela jít až nějaký bábě do centra města. To ale taky nepomohlo. Huba celá oteklá, bolela jak čert a když jsem si lehla, bylo to ještě horší.
Nastala opravdu zoufalost, kdy jsem klečela na kolenou a prosila pána Boha a všechny své andělíčky strážníčky o pomoc. Opravdu jsem při tom lomila rukama, klanila se a plakala jako malé dítě, přičemž jsem padala únavou. Tak moc jsem si přála usnout! Ale nešlo to.
Další den jsem se po práci vypravila do lékárny a požádala o ty nejsilnější prášky proti bolení zubů, přičemž jsem jim oznámila, že Ibuprofen a paralen, nebo paracetamol mi vůbec nezabral, a to jsem brala dokonce tři zaráz. Paní mi nabídla Nurofen express, který by měl pomoct. Navíc mi dala ORAJEl, takový gel s anestetikem, který se nanese na dásně a dočasně umrtvé bolest. Takže jsem došla domů, napatlala si to na dásně, spolykala pár nurofenů a lehla do postele. Gel začal působit a mě začala brnět pusa. Brněla tak moc, že když mi zvonil telefon a já ho zvedla, nemohla jsem nic říct. Sliny mi tekly jako žíznívému vlkodlakovi, jazyk mi plandal a visel mi z pusy jako bernardýnovi. Ale bolest jsem necítila, to je pravda. Ovšem po patnácti minutách to odeznělo a bolest tu byla zase. Takže jsem během noci spolykala celou tubu a bylo mi zle. Prolezlá anestetikem jsem se doplazila do koupelny, vypláchla si ústa dentální vodou, která dezinfikuje, a napadlo mě dát si sprchu. Ano, jen tak ve tři ráno. Protože z toho zubu už jsem se pěkně potila. A jak se tak sprchuju, tak si všimnu, že mě dělá dobře pouštět si na tu postiženou stranu horkou vodu. Dokonce to zahání bolest a úplně ji tlumí. Takže jsem se osušila, a s nadšením namočila ručník do vařící vody, s úpěním jsem ho vyždímala, a zalezla si do postele.Nanesla jsem si na dásně orajel, vzala nurofen, a dala na tvář horký ručník. Jééé to byla paráda. Jenže za chvíli to vychladlo a bolest byla zpět. No nic, musela jsem vstát, vyštrachat ze skříně termafon, nebo jak se té gumové věci říká. Napustila jsem ji horkou vodou a priložila na ksicht a zase se snažila usnout. To už ale zvonil budík. Zase jsem nespala.
Vymotala jsem se unavená a vyčerpaná z postele a přežila další den v práci. Tentokrát jsem volala svému kamarádovi lékárníkovi a prosila ho o radu se slzami v očích.
Ještě ten samý den jsem zaskočila k němu do obchodu, kde mi prodal krabičku s názven CO-CODAMOL. Řekl mi, že je to hodně silný a že by to určitě mělo pomoct, ale že je to návykový takže bych to neměla brát dýl jak tři dny. Byla jsem mu hrozně vděčná. Ještě mi dal lahvičku s hřebíčkovým olejem, který prý působí také proti bolesti.
Pomohlo to! Usnula jsem a spala jako růženka celé tři dny! Jenže jak mi došel CO-CODAMOL, byla jsem opět v koncích. Bože,další krabičku si koupit nemůžu, stal by se ze mě narkoman. Tak jsem usoudila, že dám na radu svého bráchy a prostě se ožeru. Koupila jsem si flašku whisky, a vypila teda víc než dost. Dopadlo to tak, že jsem se poblila, měla jsem otravu krve alkoholem a můj spolubydlící mě musel odvést k doktorovi. Hrozně se mi tam smáli, když jsem jim moji zubní story vyprávěla.
Ale víte co? Po té ožralé noci s whisky už mě ten zub vůbec nikdy nebolel. A už je to půl roku. Zoubek ale taky moc nevyrost, a já se jen modllím, aby mě to zase nebolelo. Příště už bych asi raději šla na ten masakr motorovou pilou a dala se pod kudlu tomu anglickýmu zubaři, aby ten zub nějak vyoperoval.
Za bolest zubů bych raději desetkrát rodila a nebo si zlomila nohu.


Vaše Omonka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama